zde jednou možná vzniknou smysluplné kapelní webové stránky :-)
Můžete nás sledovat na ksichtoknize, nebo na Bandzone.cz/hra, kde najdete písničky z našeho CD.
V prosinci 2022 jsme natočili klip:
Richard "Dykouš" Zika - kytara, zpěv, vypravěč, kapelník, zakladatel
Martin "Fous" Černý - kytara, zpěv, mořeplavba, zakladatel
Vlaďka "Bouřka" Chaloupková - kytara, zpěv, múza.
Jenda Kříženecký - basa
Ivan Trnka - nástroje bité, čili trestané
Pravidelně hráváme druhou středu v měsíci v klubu Alva na Vinohradech. V roce 2023 to bude 11. ledna, 8. února, 8. března, 12. dubna, 10. května a 14. června. Dál se uvidí. Nejaktuálnější informace o koncertech bývají na ksichtoknize.
Pro objednávky vystoupení se obraťe na kapelníka jedním z těchto kontaktů:
Jsou skupiny, které nám vstoupí do života a když z nejrůznějších důvodů skončí, vždycky na ně jen vzpomínáme, třeba když někdo jiný hraje jejich písničku. A pak jsou skupiny, které nám vstoupí do života a když už nehrají, nejenže na ně všichni vzpomínají, ale spousta muzikantů si je chce připomínat i tím, že hrají, nebo se aspoň snaží hrát, jako oni. A tak vznikají revivaly, které se snaží to dobré, byť často neuchopitelné, nést dál.
V době před nějakými padesáti šedesáti lety se pod pojmem trampská písnička obvykle skrýval nějaký song z dvacátých, třicátých nebo čtyřicátých let minulého století. Až se do toho narodili kamarádi, kteří psali či skládali trampské písně, ale pro sebe a pro své vrstevníky. Když začal v roce 1967 festival Porta a soutěžilo se v několika kategoriích, byla na světě i kategorie „ Moderní trampská píseň“. Dneska to je historie, Porta už kategorie nemá, ale ty „ moderní“ písničky žijí dodnes a zpívají si je nejen trampové.
Bratři Ryvolové – Wabi a Miki – patří k těm nejúspěšnějším, protože ryvolovky – jak už léta zní souborný název jejich písniček – se nejen hrají a zpívají na osadách, u ohňů, ve vlacích, v autobusech, na horách, všude kde se zpívá a znějí kytary, ale Hoboes - jak zněl název kapely, kde oba hráli a zpívali, společně s Jarkou Vrbovou, Marcelou Koťátkovou a Pedrákem – už dneska mají svůj revival. Jmenuje se Hoboes Revival Alva, přičemž to poslední jméno patří pražskému hudebnímu klubu kousek od Nuselského mostu, kde se převážně ryvolovky hrají každou druhou středu v měsíci a se základní čtveřicí muzikantů, obvykle doplněných někým z příchozích, který přijde s nástrojem, zpívá celý klub.
Je na čase, abych řekl nějaká jména. Začnu Dickem (občanským jménem Richardem Zíkou), který to vlastně má na svědomí. Potkal se s ryvolovkami jednou ve vlaku, když v něm jeli nějací trampové a hráli Mrtvej vlak a oni mířili na školní výlet. Pak se dozvěděl, že v Mladém světě vychází zpěvníček trampských písniček, tak si jej obstaral a tam už těch ryvolovek bylo mnohem víc.
Po letech potkal ve vinohradském klubu Charlie Martina Černého, a tak se mu zalíbila jeho hra, že se dali dohromady jako duo. Hráli všude možně, třeba v zahrádkové kolonii na Libeňském ostrově v legendární hospodě u Budyho. Už se psal rok 2010, když se poprvé s Martinem dostali do hudebního klubu Alva a zahráli si společně s autorem slavné písničky „Kapkami si déšť“ Jardou Řehořem, jehož další z mnoha songů – o kolonii, kde bydlel – pravidelně zpíval Pavel Hurt, když ještě vystupovala Sekvoj. O pět let později přibyl kontrabasista a basový kytarista Emil "Pinďa" Makal, určitý čas s nimi bubnoval někdejší bicista slavné skupiny Máci, doktor geologie Petr Vohnout, řečený Balík, a pravidelným spoluhráčem se stal skvělý kytarista Radek "Fox" Kučera. Ryvolovky měly kvarteto,které se snažilo, na rozdíl od mnoha jiných, aby písničky zněly tak, jak je oba bráchové napsali a interpretovali. Ukázalo se totiž, že 99 % ryvolovek hraných mimo Hoboes, chyběl ten správný rytmus a často i vyznění.
Dick jezdil na chalupu Zlatého klíče na Fort Hazard a když Mikimu sdělil, že v Praze začíná existovat něco jako Hoboes Revival, nenechal se odradit Mikiho poznámkou, že co je to blázny...
A tak se stalo – a není to tak dávno – že legendární trampský autor Miki Ryvola přijel i s kytarou do Alvy, přidal se ke čtveřici obvyklých muzikantů a společně vytvořili narvanému klubu zážitek, na který určitě nikdo z těch, kdo to zažil, nezapomene.
Když jsem Dicka ptal, co pro něho znamenají ryvolovky, ani moc dlouho nepřemýšlel a o písničkách, o kterých už prý jistě bylo popsáno mnoho papíru řekl jednoduchou pravdu: ryvolovky jsou písničky, ve kterých autoři zpívali o tom co sami zažili a je to tam cítit dodnes.
Myslím, že to je to, co cítí všichni ti, kteří Hoboes Revival Alva poslouchají a hlavně ti, kteří s nimi zpívají.